Neštěstí chlapce

Malý Tomáš prosil své rodiče rok co rok o to, aby mohl uspořádat narozeninovou oslavu. Moc si to přál, ale rodiče nechtěli jeho přání vyhovět, a tak rok co rok Tomášovy slzy nejednou smáčely polštář v období jeho narozenin. Tomášovi rodiče nebyli krutí, netýrali ho, právě naopak ho měli moc rádi a samotným jim trhalo srdce, když ho slyšeli brečet, ale oslavu nikdy neuspořádali. Proč? Báli se toho, že sami tolik dětí nezabaví a neuhlídají, že se některému z nich něco stane, nebo že místo oslavy obrátí celé naruby.

Vykoupení ze slz

Samozřejmě, že řešením by bylo vymyslet dětem program, ale na to se ani jeden z nich necítil. Nikdy nebyli žádnými baviči, kteří by ze sebe sypali vtip za vtipem, nebo se uměli zesměšnit kdejakou vylomeninou. Nakonec Tomášův smutek přeci jen nabral konce, díky bratru Ondřejovi, který navrhl rodičům, aby na oslavu pozvali Kouzelník a, díky kterému by se všechny jejich strachy rozplynuly.